1. Poskytněte mu místo pro ukrytí. Vystelte mu to tam oblíbenou dekou, dejte tam oblíbené hračky, aby byl pes obklopen známým prostředím. Co jejíž k tomuto místu zapněte Adaptil difuzér s obsahem psího uklidňujícího feromonu. Ten posílí jeho pocit bezpečí.

2. Jděte na procházku ještě za světla a v čase, když je venku klid. Pes bude méně vystrašen.

3. Doma zavřete okna a zatáhněte závěsy, abyste snížili hluk v bytě na minimum.

4. Snažte se psa zabavit a odvést jeho pozornost od nepříjemných zvuků. Věnujte se mu, poskytněte mu novou hračku, nebo pamlsek.

5. Pokud je to možný, nenechávejte psa doma samotného, přítomnost majitele mu pomůže stres zvládat lépe.

6. Nereagujte na projevy strachu! Utěšováním můžete situaci jenom zhoršit, protože psy často probírají úzkost ze svého majitele. Nikdy psa netrestejte, když ze strachu například štěká nebo se pokálí.

7. Použijte uklidňovací prostředky. Na trhu je celá řada bezpečných přípravku jako například Serene Um, Zylkene, Calming či Bachové kapky. Přípravky jsou na přírodním základě a nemají žádné vedlejší účinky. Můžete je psovi podávat už v průběhu celého prosince.

• Kočka se většinu dne ukrývá nebo spí
• Močení mimo záchodek
• Škrábání dveří a nábytku
• Mňoukání s nízkým tónem hlasu
• Nechutenství

Jak to řešit? Kočičí obličejové feromony, které kočkám dodávají pocit bezpečí a klidu jsou k dostání pod názvem Feliway ve formě spreje a difuzéru. Difuzér nasytí feromonem místnost velikosti do 70 m² , proto je vhodné ho použít v novém bytě pro přestěhování nebo při rekonstrukci, pro pohodu více koček nebo v hotelu. Sprej využijete při cestování nebo pro posílení účinku difuzéru. Podezření na poruchy chování řešte vždy nejdřív se svým veterinárním lékařem, aby se vyloučili zdravotní potíže. Pokud je to možný, odstraňte příčinu nespokojenosti kočky.

Pro samotné štěňátko je však změna prostředí a odloučení od matky velkou, často stresující změnou. První dny často pláče, dožaduje se pozornosti, nechce spát v pelíšku, dobývá se do postele nových páníčků. Mnoho majitelů toto období řeší dovolenou, kdy se můžou novému členovi rodiny věnovat naplno, co většinou funguje. Problém obyčejně nastane ve chvíli, když se majitel chce vrátit ke svým pracovním povinnostem a pejsek musí najednou zůstat sám doma. Začne ničení bytu, štěkání či pláč. Jak to celé ulehčit štěňátku i Vám?

Psi komunikují mezi sebou nejen čichem, sluchem a zrakem, ale i pomocí feromonů. Feromony jsou chemické látky zabezpečující výměnu informací mezi členy téhož druhu. Tukové žlázy v oblasti mezi mléčnými žlázami kojících fenek produkují feromony, které zabezpečují vytvoření pouta mezi matkou a štěnětem a vyvolávají pocit bezpečí a klidu. Výzkumy prokazují, že vliv feromonů na psa přetrvává i v dospělosti a formuje emocionální stav a sociální interakce během celého života psa.

Tyto feromony jsou nyní dostupné v syntetické formě pod názvem Adaptil. Jak je použít? Vložte Adaptil difuzér do zásuvky 2-3 dny před příchodem štěňátka. Umístněte ho v blízkosti místa, kde štěně bude spávat, tak aby bylo štěně poblíž přípravku. Difuzér nechejte v zásuvce tak dlouho, než se štěně adaptuje na nové prostředí (2-3 měsíce). Štěně se bude cítit jako v blízkosti své mámy. Difuzér nasytí feromonem místnost velikosti do 70m.

Specialisté na poruchy chování psů (Taylor a Mills) oslovili 60 chovatelů očekávajících příchod štěněte v nadcházejících dnech. Elektrický difuzér Adaptil byl umístěn v 30 domácnostech pár dní před příchodem štěněte, zatímco v ostatních 30 domácnostech byl použit difuzér bez obsahu feromonů. Majitelé si během dvou měsíců dělali poznámky v případě, kdy byli během noci vzbuzeni pláčem štěněte. Štěňátka, která byla v místnosti s Adaptil, kňučela kratší dobu, v průměru asi 3 dny a poté se zklidnila

Obojek Adaptil může být použit jako doplněk při pobytu venku, v autě, či návštěvě veterinární ordinace.

Podvázání vejcovodů

Jedná se o chirurgický zákrok, kdy se u kočky vyvolá neplodnost přerušením vejcovodů. Znemožní se tím, aby se spermie setkaly s vajíčkem, proto se zamezí březosti.

• Výhody: Trvalá neplodnost. Poměrně malý chirurgický zákrok.
• Nevýhody: Pro chirurgický zákrok je nutná narkóza. Výjimečně se můžou vejcovody zprůchodnit a obnoví se tak plodnost. Po zákroku můžou vniknout v břišní dutině mezi jednotlivými orgány srůsty. Přerušení vejcovodů neovlivní pohlavní chování koček – budou pořád mrouskat. Také se nezamezí nemocem dělohy, vaječníků a mléčné žlázy, jako jsou záněty a nádory.

Kastrace

Kastrací rozumíme zákrok, kdy se z těla odstraní pohlavní orgány a taky se přeruší produkce pohlavních hormonů. U koček se odstraňují vaječníky, vejcovody a děloha, u kocoura jsou to varlata, nadvarlata a část chámovodu.

• Výhody: Trvalá neplodnost, odstranění projevů pohlavního chování, prevence nemocí pohlavních orgánů a mléčné žlázy.

• Nevýhody: Pro chirurgický zákrok je nutná anestezie, u koček se jedná o rozsáhlejší operaci.

Hormonální čip

Suprelorin je čip s obsahem hormonu deslorin. Aplikuje se pod kůži, odkud se účinná látka pomalu uvolňuje a způsobuje útlum pohlavní aktivity a tzv. chemickou kastraci. V současnosti se používá u psů, použití u koček a kocourů zatím není registrované. Podle výzkumů účinek u koček a kocourů potrvává po dobu 12-24 měsíců.

• Výhody: Jednoduchá aplikace, dlouhá doba působení, omezení projevů pohlavního chování a možné obnovení plodnosti.
• Nevýhody: Finanční náročnost a neregistrované použití. Aplikace čipu může někdy u kočky vyvolat dočasně říji, která může skončit zabřeznutím. Nežádoucí účinky nejsou dostatečně prozkoumány a použití u koček a kocourů je off label (tj. mimo schválenou indikaci)

Pokud budete vybírat pro svou kočku nebo kocoura vhodný druh antikoncepce, zvažte, jestli budete chtít mít od nich někdy koťátka, (jestli je mít koťata nutné, pokud se nejedná o chovné zvíře) a promyslete si výhody oproti nevýhodám. Zhodnoťte finanční možnosti a zkonzultujte rozhodnutí se svým veterinárním lékařem. Nikdy nepodávejte zvířatům léky na vlastní pěst.

Ale pozor! Listy, květy i stonky lilií jsou jedovaté. Problematika otravy liliemi u koček se ve světové veterinární literatuře začala objevovat od devadesátých let minulého století a to přesto, že lilie jsou oblíbenou květinou desítky let. Hlavním důsledkem působení toxinů lilií je u koček akutní selhání ledvin, které vede až k smrti zvířete.

Zajímavostí je, že u psa, který pozře část rostliny se obvykle vyvinou jen žaludeční a střevní problémy, které ale nejsou životu nebezpečné. Pokus vyvolat otravu u králíků a potkanů rovněž nebyl úspěšný. To naznačuje, že kočka je nejspíš jediným druhem doma chovaného zvířete, u kterých byla otrava popsána. Skutečnost taky podporuje fakt, že mnohé kočky chované v bytě mají ve zvyku okusovat rostliny, které mají v dosahu.

Co vlastně jed z lilie způsobuje v těle kočky? Narušuje funkci ledvin, což způsobuje nahromadění látek jako močovina, fosfor a draslík. Přebytek těchto látek poškozuje další orgány a vede k úhynu.

První příznaky otravy se dostavují během 2-12 hodin. Může se vyskytnout nadměrný slinotok, zvracení nebo apatie. Poškození ledvin se začne projevovat nadměrným močením, které ale do 24 až 48 hodin postupně ustává, až se produkce moče zastaví. Kočka trpí nechutenstvím, zvracením, dehydratací, podchlazením a nastává smrt.

Co když kočka sní kousek lilie? Je důležité co nejdřív, nejpozději do hodiny, vyvolat zvracení aby se zabránilo vstřebání toxinu. Poté se kočce podává aktivní uhlí, které na sebe naváže zbytek toxinů z trávicího traktu, společně s projímadlem, které urychlí jeho vyloučení z těla. Pacient dostává po dobu alespoň 3 dní infuze, aby se podpořila funkce ledvin.

Při otravě lilií jde o čas. Aby měla kočka šanci na přežití, musí být předvedena k ošetření nejpozději do 6 hodin od pozření rostliny. S přibývajícím časem a vývojem příznaků, se už šance na záchranu blíží k nule.

Na závěr vzpomeneme případ z naší kliniky se šťastným koncem. Majitelka k nám přinesla kocourka asi půl hodiny potom, co si všimla, že okusuje listy lilie. Ihned jsme vyvolali zvracení a napojili kocourka na infuzi. Dostával aktivní uhlí a projímadlo. Díky rychlému ošetření se u něj nevyvinuli žádné příznaky otravy a po třech dnech infuzí se mohl vrátit domů.

Za zmínku stojí, že kocourek dřív nejevil o rostliny v bytě žádný zájem a to, že pozřel lilii, bylo překvapením. Proto pokud máte doma kočku, je lepší vyhnout se rostlinám, které jsou jedovaté, ne vždy si můžete všimnout, že je Váš mazlíček ochutnal.

Co způsobuje toxoplazmózu?

Životní cyklus Toxoplasma gondii je komplexní a zahrnuje dva typy hostitelů, definitivní a střední. Kočky, jak divoká, tak domácí, jsou jediní definitivní hostitelé pro Toxoplasma gondii. To znamená, že parazit může vyrábět pouze vajíčka při infikování kočkou. Když kočka příjme infikovanou kořist (nejčastěji hlodavce nebo jiné infikované syrové maso), parazit se dostane do zažívacího traktu. Organismy pak množí ve stěně tenkého střeva a produkují vajíčka,která jsou následně  vylučována ve velkém množství ve  výkalech. To se děje obvykle od tří do 10 dnů po požití infikované tkáně, a pokračuje cca 14 dnů, během nichž může být vyprodukováno až několik miliónů vajíček,která jsou velmi odolná a mohou přežívat v prostředí více než jeden rok. Vajíčka nejsou bezprostředně infekční pro ostatní zvířata, musí nejprve projít procesem zvaným sporulace, který trvá jeden  až pět dnů v závislosti na podmínkách prostředí.

Ostatní zvířata, včetně lidí, jsou přechodní hostitelé Toxoplasma gondii. Ti se mohou nakazit, ale neprodukují vajíčka. Infekce vede k tvorbě tkáňových cyst v různých tkáních těla a zůstává tam po celou dobu života.

Jaký bude mít  toxoplazmóza vliv na mou kočku?

Většina koček infikovaných T. gondii nebude vykazovat žádné příznaky. Nemoc je pravděpodobnější u koček s potlačenou imunitou/ koťata, staré kočky, pacienti s onkologickým onemocněním a kočky s virem leukémie koček (FELV) nebo s virem kočičí imunodeficience (FIV).

Mezi nejčastější příznaky patří horečka, ztráta chuti k jídlu a letargii. Další příznaky se mohou vyskytnout v závislosti na tom, zda je infekce akutní nebo chronické, a kde se parazit nachází v těle. Infekce může  vést k zápalu plic  nebo také ovlivnit oči a centrální nervový systém/ zánět sítnice nebo přední oční komory, abnormální velikost zornic a schopnost reagovat na světlo, slepota, poruchy koordinace, zvýšená citlivost na dotek, změny osobnosti, chůze dokola,škubání ušima , obtíže při žvýkání a polykání jídla, křeče a ztráta kontroly nad močením a kálením.

Jak se toxoplazmóza diagnostikuje u koček?

Toxoplasmóza je obvykle diagnostikována na základě anamnézy ,klinických příznaků a laboratorních testů . Měření protilátek proti Toxoplasma gondii v krvi může pomoci diagnostikovat toxoplazmózu. Přítomnost IgG protilátek u jinak zdravé kočky naznačuje, že kočka byla již dříve infikována  a nyní je velmi pravděpodobně imunní a nevylučuje vajíčka. Přítomnost IgM protilátek však naznačuje aktivní infekci kočky. Nepřítomnost protilátek obou typů u zdravé kočky neznamená, že není kočka  nakažená, jen v tu chvíli ještě nemusí produkovat vajíčka.

Někdy lze nalézt vajíčka ve výkalech, ale to není spolehlivá metoda diagnostiky, protože vypadají podobně jako u jiných parazitů. Navíc kočky vylučují  vajíčka pouze krátkou dobu.

Dá se  toxoplasmóza u koček léčit?

Léčba obvykle zahrnuje  antibiotickou kůru  klindamycinem. Další léky, které jsou používány, zahrnují pyrimethamin a sulfadiazinu, které působí společně  a brání T. gondii reprodukci. Léčba musí být zahájena co nejdříve po stanovení diagnózy a musí trvat několik dní poté, co příznaky zmizely. Při akutním onemocnění je  léčba někdy zahájena na základě vysokého titru protilátek ,pokud klinické zlepšení není vidět během dvou až tří dnů, měla by se diagnóza toxoplasmózy přehodnotit.

Žádná vakcína není dosud k dispozici.

Mohu dostat toxoplazmózu od  mé kočky?

Protože kočky vylučují vajíčka jen pár dní v životě, šance je malá. Dotykem ji nedostanete, protože kočky nepřenášejí parazita na jejich srsti. Zrovna tak se nemůžete nakazit kousnutím nebo poškrábáním. Kočka chovaná  jen doma, tzn. ta, která neloví kořist jinou než vaše lýtka nebo  nekrmená syrovým masem nemůže být infikována.

Jak se nakazí člověk  toxoplazmosou?

V rozvinutých  zemích je nejpravděpodobnější přenos na člověka pozřením nedostatečně tepelně upraveného masa a  nemytého ovoce a zeleniny. Kočka jako zdroj infekce je až někde na konci seznamu,od psa rozhodně toxoplasmosu nemůžete dostat.
Nicméně jsou  dvě skupiny s vysokým rizikem infekce:

1. Těhotné ženy
   Vrozené infekce jsou největším problémem u lidí. Asi jedna třetina až jedna polovina  dětí narozených matkám, které získali toxoplazmosu během těhotenství, je nakažena. Drtivá většina infikovaných žen během těhotenství nemá žádné příznaky nákazy . Většina infikovaných dětí  nevykazuje žádné příznaky toxoplasmózy při narození, ale u mnohých se objeví příznaky infekce později v životě. Ztráta zraku,sluchu, mentální retardace, a smrt ve vážných případech jsou všechno příznaky toxoplasmózy.
2. Imunodeficientní jednotlivci
   Lidé na  imunosupresivní léčbě (např. u rakoviny či transplantace orgánů), nebo ti s imunosupresivním onemocněním jako je např.AIDS, mohou mít zvětšení lymfatických uzlin, postižený  centrální nervový systém, trpí na  nemoci dýchacího ústrojí a onemocnění srdce. U těchto pacientůje  úmrtnost  vysoká.

Co mohu udělat, abych se nenakazil toxoplazmózou?

• Nejezte syrové nebo nedostatečně tepelně upravené maso. Maso by mělo být vařené na teplotu nejméně 160 ° F po dobu 20 minut.
• Nejezte nemyté ovoce a zeleninu.
• Umyjte si ruce a plochy, na kterých připravujete syrové maso,teplou vodou.
• Používejte ochranné rukavice při zahradničení. Umyjte si ruce poté,co jste byli na  zahradě.
• Umyjte si ruce před jídlem.
• Nekrmte kočky syrovým nebo nedostatečně tepelně upraveným masem.
• Nedovolte, aby kočky používaly vaši zahradu nebo dětské hřiště jako jejich záchod.
• Těhotné ženy a osoby s potlačeným imunitním systémem by neměly čistit kočičí toalety.

• První očkování se provádí u štěňat mezi 6. – 9. týdnem věku (psinka, hepatitida, parvoviróza).
• Druhé očkování následuje za 2 – 3 týdny (8. – 12. týden) – přidá se leptospiróza a parainfluenza.
• Za další 3 týdny se to zopakujea následuje vakcinace proti vzteklině.
• Revakcinace běžných chorob každý rok, vzteklina každé 1 – 3 roky dle typu vakcíny.
• Lymská borelióza – se může naočkovat již 12. týden věku štěňěte, další dávka v rozmezí 2 – 3 týdnů. Poté každý rok. Doporučujeme u pracovních psů, u velmi chlupatých psů, plus u psů, u kterých máte pocit, že na ně zabírají antiparasitika méně. Samozřejmě, že očkování nenahrazuje ochranu před klíštětem jako takovým.
• Tetanus – očkujeme u psů starších 3 měsíců, druhá dávka po 3 týdnech a pak každé 2 roky. Doporučujeme u psů, kteří jsou ve styku s koňmi či u norníků a jiných hrabavých plemen – například malí teriéři.
• Psincový kašel – psí chřipka – vakcinace od 9. týdne věku, opakovat po 2 – 3 týdnech, pak každý rok. Aplikuje se kapáním, do nosu. Doporučujeme všem psům, velmi rozšiřená infekce, sice ne smrtelná, ale vzpomeňte si jak Vám je, když máte chřipku.

Očkování koček

• První očkování se provádí u koťat od 9. týdne (kočičí mor, infekční rhinotracheitida, kalicivirová infekce). Přeočkování za 3 – 4 týdny.
• “Rozšířená” vakcinace s leukémií a chlamydiozou 9. týden. Přeočkování za 3 až 4 týdny.
• Po dosažení 3. měsíce věku je možná vakcinace vztekliny. Vakcinace koček proti vzteklině není povinná ze zákona, ale doporučuje se u koček žijících jenom venku. Revakcinace každé 1 – 3 roky dle typu vakcíny. U koček domácích ji očkovat vůbec nedoporučujeme, někdy nosič viru ve vakcíně (bez ohledu na výrobce) vytváří zhoubné nádory v místě aplikace.
• Infekční peritonitida (FIP) – očkujeme po 16. týdnu věku po stanovení protilátek.

Fena by měla být odčervena před nakrytím, a pak až se štěňaty. Během březosti se nedoporučuje odčervovat, některé přípravky mohou narušit vývoj plodů. Většina štěňat se rodí začervená, nebo se nakazí mlékem od matky. Proto odčervujeme celý vrh i s matkou a to několikrát – první odčervení štěňat provedeme ve věku 14 dní, dále odčervujeme ve 14-ti denních intervalech až do věku 3 měsíců. Opakované odčervení je velmi důležité, abychom zachytili všechna vývojová stádia škrkavek, od 3. měsíce věku odčervujeme každé 3 měsíce, nebo podle počtu zvířat v domácnosti a jejich (zlo)zvyků.

Odčervení dospělého psa

V praxi se však většinou psi odčervují preventivně bez vyšetření trusu, v rozmezí 3 až 6 měsíců. Pokud jsou v přímo v trusu viditelní parazité nebo jejich články, je nutné po 14-ti dnech odčervení zopakovat. Musíme brát i ohled na přítomnost malých dětí,pak odčervujeme častěji-parasité jsou totiž přenosní na člověka a ne vždy jsme schopní uhlídat naše malé špunty.

Odčervení koťat

Koťata se odčervují podobně jako štěňata.

Odčervení dospělých koček

Důsledně bychom měli odčervovat zejména kočky žijící převážně venku, protože zde se nejčastěji nakazí požíráním ulovených hlodavců Stačí, když je zabijou,nemusí je ani sníst. Kočky chované pouze v bytech se mohou nakazit vajíčky přinesenými např. na obuvi. Kočky v domácnostech by se měly odčervit každých 6 měsíců a venkovní kočky nejméně každé 3 měsíce.